Lucernička

14. června 2018 v 20:16 | Eliška |  Malířská tvorba
Akryl na plátno
 

Ona a On

14. června 2018 v 20:09 | Jarka |  Povídky
ONA
Letmo jsem přelétla pohledem po skupince lidí, které jsem zatím neznala, ale měla jsem s nimi strávit několik dní ve Slovinských kopcích včetně skoků do vodopádu. A na to jsem se těšila. Adrenalin!
Najednou jsem HO uviděla, stál kousek ode mne a rozhlížel se stejně zvědavě jako já po ostatních. Uvědomila jsem si, že ON je pěknej kluk. Jak je možný, že se mi takhle může někdo líbit na první pohled. No, přece nemůžu na NĚJ civět, pomyslela jsem si.
A tak to bylo celé dny. Když jsem si myslela, že si nikdo nevšimne kam koukám, koukala jsem na NĚJ. Doufala jsem, že ani ON si toho nevšimne. Myslím, že by to bylo trapný, ale přitahoval mou pozornost jako magnet.
Jak se naše skupinka více poznala za celodenních pochodů, podařilo se mi s NÍM debatovat o všem možném. Je zábavný, vtipný, milý a rád se směje.
Začínala mě děsit představa, že skončí tahle krátká dovolená a všichni se rozjedeme domů a už se s NÍM nikdy nepotkám. Bylo mi to líto, ale věděla jsem, že s tím vůbec nic nemůžu udělat.
Na konci pobytu jsme si všichni vzájemně vyměnily e-maily. ON má můj a já jeho, ale je to zbytečné, protože se kontakty dávají vždycky, ale nikdy jsem se s nikým znovu nesetkala. Tohle bude úplně stejné. Jsem z toho smutná.
Uběhlo několik měsíců a ON stále bydlel v mé mysli. Samozřejmě, že se neozval. Neměl důvod. Lámala jsem si hlavu nad tím, jak bych to mohla změnit. Pomohla mi šťastná náhoda. Kamarádka zajistila pobyt na horách. Měla se sejít, jako vždycky, celá naše parta a udělat si pořádné tury. Snad desetkrát jsem napsala e-mail, ve kterém jsem HO zvala, aby se zúčastnil také. A stejně tolikrát jsem to smazala. Nakonec jsem si dodala odvahu a poslala. Odpověděl. ON opravdu odpověděl! Nechtěla jsem si hned e-mail otevřít, protože jsem si říkala, že na zklamání mám vždycky dost času. Přemohla mne ale nakonec zvědavost. Co mi asi napsal? Napsal, že rád přijede. ON opravdu chce přijet. Jsem šťastná. Těším se na něj. Chci HO poznat, zase si povídat a smát se s NÍM. Přijel, vzali jsme se ruce a …...............
ON
Rozhlížel jsem se po lidech, kteří měli stejný nápad jako já. Pokořit Slovinsko. Upoutaly mne nejprve pěkné delší blonďaté vlasy, potom modré oči, které na mě koukaly. Ale ten drobný úsměv, který mi věnovala mě dostal. Jejda, po světě chodí tak pěkná holka. Hmmm, dost se mi líbí.
Při celodenních tůrách jsem si dal záležet na tom, abych se s NÍ mohl aspoň chvílemi bavit. Je veselá, vtipná a milá, moc milá. Moje myšlenky se točily jen kolen toho blonďatého zázraku. Měl jsem jí plnou hlavu a nějak mi uniklo, že i tahle dovolená skončí. Dny a týdny ubíhaly a já stále vzpomínal na modré oči.
Jak rád bych ji zase potkal, ale nenapadlo mě nic, co bych mohl pro to udělat a docela mě to trápilo. Jednoho dne mi přišel e-mail od NÍ !! Po jeho přečtení jsem se radoval jako malej kluk. Zrušil jsem všechny plány, zůstala jen ONA.
Přišel jsem k NÍ, vzal ji za ruku a už ji nepustil...............

Esmesky

16. března 2018 v 8:18 | Jarka |  Povídky
Esemesky.
Před dvěmi roky jsem si prošla peklem rozvodového řízení. Manžel mne po 25 letech vyměnil za mladší model. Majetkové vypořádání se vleklo téměř celý rok a právník mě stál pořádnou hromadu peněz a to kvůli obstrukcím, teď už bývalého manžela, který se domníval, že nemám na nic nárok.
Dům, co jsme si pracně postavili, se prodal. Tři synové, které jsme vychovali, už jsou dospělí a žijí jinde. Zůstala jsem sama a připadám si stará, nemožná a k ničemu. Osud mě stazil na kolena.
Alespoň v zaměstnání nemám čas propadat černým myšlenkám, tam se musím soustředi na práci. Jenže přijdou chvíle volna a já se propadám do propasti otázek na které neznám odpověď. Proč? Co jsem udělala špatně? Je to bludný kruh ve kterém se motám a motám. Pláču. Téměř po roce jsem se přestala trápit a došla jsem k závěru, že muži jsou proradná individua, lžou a jen dokáží skvěle využívat ženy.
Raději půjdu životem dál sama. Až se budu na to cítit zkusím se porozhlédnout a najít si nový smysl života. Zájmy? Koníčky? Tak se vlekly dny a týdny a já si zvykla na jednotvárnost spočívající v cestě do práce, z práce.
Jednoho dne se přihodilo v práci něco neočekávaného. Oslovil mne kolega s tím,
že by mě rád pozval na kávu. Znám ho jen od vidění a tak jsem váhala. Nakonec mě přesvědčil svým pozorným chováním a také tím, že mi řekl, že už dlouho po mě kouká a že se mu líbím. A tak jsem si začala nový vztah s přívětivým milým mužem, který mi navlékl prstýnek ze zbytku měděného drátku co pro mě vyrobil. Začala jsem věřit, že všichni muži nejsou proradní jako byl můj bývalý manžel, a byla jsem šťastná. Jezdili jsme o víkendech na jeho chalupu a užívali si jeden druhého. Chalupa vyžadovala také mnoho práce, byla po jeho dědečkovi a plná harampádí. Uklízela jsem, líčila na bílo zašlé zdi. Honza, tak se můj přítel jmenuje, se věnoval zahradě též velmi zanedbané. Naše víkendy nebyly jen pracovní, chodili jsme na vycházky do okolí. Honza mě pozval tu na oběd, tu na večeři. Mnohokrát mě napadla otázka proč mě bývalý manžel nikdy nikam nepozval.
S Honzou jsme prožili pěkné vánoce, několikrát jsme jeli v zimě zkontrolovat chalupu a těšili se na jaro. Jaro konečně přišlo a my se pustili do úprav chalupy, které jsme přes zimu naplánovali. Honza zjistil, že je potřeba vyčistit studnu a dal mi kontakt na firmu, která se tím zabývá. Termín Honzovi vyhovoval kvůli směnám v práci a též částka v rozsahu 3 až 6 tisíc se mu zdála dobrá.
Bylo to 5. června a mě ve 14.29 hod přišla od Honzi sms zpráva.
- Počítal jsem, že to bude stát, jak jsi říkala 3,5 tisíce max. 4 tisíce. Vědět, že zaplatím 6 tisíc tak do toho nejdu!
Já odpovídám.
-Ale vždyť jsem ti říkala, že pan studnař odhadl práci v rozsahu 3-6 tisíc a ty jsi říkal, že to je dobrý.
Honza ve 21.17 hod
- Teď mi ty 2,5 tisíce chybí. To byla ale pičovina na entou, do prdele. Su zas tam kde několik let. Už jsem nechtel být bez peněz. Do hajzlu!
Nevěřícně jsem si četla sms znovu a znovu. Tohle, že mi opravdu napsal Honza, který doposud nevyslovil jednou vulgaritu? Jela jsem domů z odpolení směny jako v mrákotách a moc jsem toho do rána nenaspala.
Ve 22.06 hod další sms.
- Pořád čekám nějakou zprávu nebo gesto od tebe a nic, takže budu potřebovat od tebe 2,5 tisíce.
Ve 22.40 hod
- Po osmičkách mi výplata 13500 kč stačí na 3 týdny, teď tyto letní měsíce jsou pro mě na piču, červen až srpen na hovno. To mě sere celé čištění studny.
Nevěděla jsem co mám k tomu říct nebo napsat, byla jsem tak zaskočená Honzovou reakcí.
Ráno 6.6. v 5,30 hod Honzova sms.
- Posílám ti číslo účtu 112 031 408 / 2010
Chvíli jsem nechápala, ale pak mi to došlo. Honza chce ode mne peníze i když dobře ví, že mám dluhy z rozvodu a také, že jsem byla nucena si koupit po rozvodu garsonku. Jsem bez úspor a čekám na každou výplatu. Tak jsem odpověděla.
- Já ti nemohu dát peníze, vždyť víš dobře jak na tom jsem.
6.6. ve 20,09 hod Honza.
- Jeď na poštu a vyber peníze! 2,5 tisíce! Nechci tě oloupit, vrátím. Zkusím kámoše.
Ve 20,09 hod
- Tak se to nepodařilo, nechtěj půjčovat kámoši zasraní!
Začínala jsem být z těch Honzových sms nešťastná a tak jsem odpověděla
- To mi je líto, apoň poznáš kdo je kamarád, ale ty dobře víš, že já peníze nemám, tak jak ti můžu půjčit?
Ve 20,15 hod Honza.
- No právě, proto ráno zkusím po práci ještě poslední šanci, pak už jen zase krok do staček Home creditových.
Byla jsem ráda, že Honza konečně pochopl, že opravdu nemám na zbyt. Přece si nemohu půjčit a dát mu peníze, a ani nemám od koho.
6.6. ve 20,31 hod Honza
- Uvědomuješ si, že mě to stálo 6 tisíc místo 3,5? Uvědomuješ si to? Uvědomuješ si to? Uvědomuješ si to?
Téhle sms jsem se polekala a řekla jsem si, že už nebudu odpovídat. Honza chce po mě peníze a vnutit mi pocit viny. Dál přicházely sms jedna za druhou.
20,49 hod - Co teď mám dělat mi poraď, 10 dní do výplaty, co? Nechat se zmrazit? To by bylo kurva idealní.
20,59 - Je mi hnusně, budu tě v průběhu noční směny informovat o mém psychickém stavu a pocitech. Rači to nečti, kurva!
21,04 - Vidím, že mi dochází kredit, našel jsem v autě nějaké drobné, zajdu na benzinu dobít kresit a jdu na noční.
21,06 - Peníze jsi na poště nevybrala, že? Tak se vyřešilo kulové. Nemyslíš?
21,08 - Číslo účtu mám 112 031 408 2010 !
21,14 - Číslo účtu mám 112 031 408 2010 !
21,16 - Jedu do práce. Sms mám za 3,50 neboj nebude jich moc, nad ránem mi dojde kredit.
21,18 -Ty si buď pěkně fit a já ve sračkách!
21,21 -Až budu mít na účtě 50 tisíc budu zase normální jak dřív. Do té doby?.....
21,40 - Ještě ti pošlu číslo účtu, když bys mi chtěla poslat 2,5 litru. Číslo je 112 0310408 2010. Budu čekat!!!!
22,06 - Tak zatímm od tebe nic nepřišlo. Číslo účtu je stejné 112 031 408 2010. Dneska už to propíšu s tebou a na zítra jsem sehnal 2 kila na kredit. Tak ti budu psát a psát ať to dáš do pořádku!!!
22,08 - číslo účtu 112 031 408 2010
22,14 - No, lepší spánek v peřinách než dřímota ve sračkách! Jo, číslo účtu 112 031 408 2010 ale to už znáš zpaměti. Kvůli tobě je mi hrozně!!!!
22,23 - Je mi hrozně z těch sms co ti musím psát, ale ty to vyřešíš. Číslo účtu 112 031 408 2010 !
22,41 - To je bordel, kurva, proč zrovna mě ten osud zase pokouší. Do hajzlu! Být zase na dně a to díky tobě, asi to tak má být, to mám ale osud.
22,45 - Hnus fialový, do prdele, to je bolest, 2,5 litru je v hajzlu. Bych se raději neviděl. Kurva!
22,49 - Těm zmrdům studnařům ta pumpa spadla a rozkřápali ju. Jsem mu volal večer jednomu zkurvovi a chtěl, aby to dali do pořádku, kteréni, a on mi řekl, že je za ty roky prorezavělá a že proto nefunguje a že mi to říkal.
22,51 - číslo účtu 112 031 408 2010
23,01 - Tak zatím jsi peníze neposlala. Číslo účtu znáš! Dneska už to propíšu s tebou a na zítra jsem sehnal zase 2 kila na kredit. Tak budu psát a psát až to dáš do pořádku.
23,03 - číslo účtu 112 031 408 2010
23,07- trpím jak pes, chybí mi ty prachy, bez nich není cesty vpřed a v žaludku mám vřed!
23,52 - Už nechci být bez peněz, do hajzlu! Kurva to mě sere, piča!
23,55 - Piča tak jsem nechtěl dopadnout, kurva! Potrvá to několik měsíců, než se z toho vyhrabu.
7.6. v 02,31 - Na všechno seru a ty za to můžeš.
Když jsem si ráno přečetla všechny noční sms, rozhodla jsem se vyřešit tuhle situaci a ukončit. Nabrala jsem odvahu a zavolala Honzovi, abychom uvedli věci na pravou míru.
- Ahoj Honzo, přečetla jsem si všechny tvoje sms a je mi z nich smutno. Já si přece nebudu půjčovat peníze, abych ti je dala a ani nemám od koho.
- Já myslel, že mě miluješ a uděláš pro mě cokoliv. No nic, mýlil jsem se a to je lidské. Kdybys mě milovala tak mi pošleš na účet 2,5 tisíce a dáš tak do pořádku cos natropila. Je to tak?
- Já si nejsemvědoma, že bych ti něco natropila a už vůbec ne za 2,5 tisíce. Proč si to Honzo myslíš?
- Takže ty nevíš? Škoda, bylo to fajn a pořád ti ještě dávám šanci to vrátit, ale jestli ses rozhodla, že mi nic nedlužíš, škoda pro tebe. Dobře ti tak. Dobře, že jsem tě odhalil. Nejsi taková jak jsem si myslel. Dostalas mě do nouze a nepomohla jsi mi.
Nadechla jsem se a chtěla se bránit, ale Honza zavěsil. Další sms přišla od Honzi
8.6. v 16,57 a docela jsem se bála toho, co si zase přečtu a bála jsem se oprávněně.
- Uvědom si jaká jsi doopravdy, ten tvůj charakter! Nechalas mě ve sračkách, zlikvidovat! To ses vybarvila. Uvědomuješ si cos vymamlasila? Vidím, že nejsi pro mě ta pravá opora. No, máš co dělat na sobě, abys nebyla tak líná, pohodlná a lakomá.
Po přečtení sms jsem se rozplakala nad tím, že jsem líná, pohodlná a lakomá. Když mě konečně přešla ta lítost a bolest na duši, vynadala jsem sama sobě. Nejsem přece taková! Umínila jsem si, že už žádný další vztah nikdy. Najdu si něco, co mě bude bavit a těšit, vyplní volné chvíle, a možná kdoví co ještě objevím, že mě zaujme.
Jezdím denně do zaměstnání, splácím dluhy, těším se z každé pěkné maličkosti.
Všechno má svůj čas a mnohé věci vyjdou najevo. Co chtěl Honza? Levnou pracovní sílu na chalupě a hlavně ode mě peníze. Myslel si, že jich mám na účtě po rozvodu hromady z majetkového vyrovnání, jak mi po nějké době prozradila kolegyně. Nebyla jsem první na kterou to takhle zkoušel.
Citlivějším čtenářům se omlouvám za vulgární výrazy, ale prezentovala jsem je pravdivě a se svolením.
 


Milenci

24. října 2017 v 8:13 | Jarka |  Malířská tvorba

Svatební strom

22. září 2017 v 15:56 | Jarka |  Malířská tvorba
Stačí už jen, aby svatebčané svými otisky prstů dodělali barevné listí a novomaželé budou mít krásnou vzpomínku :)

Prázdné hnízdo.

3. května 2017 v 11:38 | Jarka |  Povídky
Nasedla do auta, ale hned nenastartovala. Dívala se, jak kapky deště narážejí do předního skla a stévají v malých potůčcích ke stěračům. Jak příhodné, pomyslela si a už se nedokázala ubránit. Do očí se jí vedraly slzy a i ony po vzoru dešťových kapek si začaly pomalu razit cestu po lících. Ano, jak příhodné, napadlo ji znovu. Včera svítilo slunce na její celý svět. Na její milované bytosti a dnes, když musely odjet i to nebe pláče, jakoby soucítilo s její duší. Utřela si slzičky, nastartovala auto a pomalu vyjela k domovu a nahlas si sama pro sebe řekla: "To přináší zkrátka život, ptáčátka roztáhla křidélka a opustila hnízdo."

den a noc

19. prosince 2016 v 10:00 | Jarka |  Malířská tvorba
Trojice obrázků pro mého syna - svítání, den a noc - koloběh slunce a měsíce.


Malování portrétů

11. října 2016 v 21:25 | Jarka |  Malířská tvorba
S dcerou jsme si užily víkendový kurz malování portrétů pravou hemisférou. Tady jsou naše dílka:

Policejní škola smyku

5. ledna 2016 v 17:00 | Robert |  Povídky
Na dnešní službu jsem se hrozně těšil. Konečně mě a kolegovi Lojzkovi nadělili novou káru, tedy zbrusu nové policejní auto! A těch koní co se nedočkavě mačká pod kapotou! To přece nemůžeme nechat jen tak.
Čekat ale na nějakou honičku? Ne, ne. Je zima, všude poklidně a najednou ten skvělý nápad. Už i kvůli naší bezpečnosti na silnicích bychom si měli vyzkoušet "školu smyků", přizvukovali jsme jeden druhému. Fakt bezva nápad!
Před koncem služby, něco kolem páté ranní, jsme zajeli za město k zasněžené louce. Vypadala podle našich požadavků. Nikde nikdo, rovinka, nasněženo, takže kluzko. Párkrát pořádně prošlápnu plyn, kouknu na trošku vyděšeného Lojzka zírajícího před sebe. Mám pocit, že chce něco říct, ale já řadím jedničku a na plný plyn vletím doprostřed louky. Strhnu volant doleva a očekávám pořádný smyk. Jenže? Co to? Policejní super fáro se okamžitě zabořilo až po bříško do břečky ze sněhu a bláta! Asi bude trošku těžší a nebo že by obleva?

Pro dceru

3. ledna 2016 v 10:57 | Jarka |  Malířská tvorba
Malba akrylem na plátno




Zvoneček

18. prosince 2015 v 9:31 | Jarka |  Povídky
Alžběta nebo spíše Bětka, jak jí říkají manžel a kamarádky a nebo také teta, jak jí říkají děti v ústavu, kde pracuje. Bětka je padesátnice, světle hnědé oči, bystré a plné pochopení pro druhé, hledí z pod tmavého klenutého obočí. Drobné vějířky vrásek kolem očí a horního rtu dodávají Bětce laskavý výraz, i když je vážná. Když se usměje, vyzařuje z ní upřímnost a dobrota.

Setkání

17. prosince 2015 v 15:30 | Jarka |  Povídky
Nečekaná pozvánka na setkání se spolužáky ze základní školy po mnoha letech jí přineslo do všedních dnů trochu vzruchu. Hlavně mnoho milých vzpomínek na drobné lumpárničky, příběhy a události dávno zapadané prachem let, které uběhly od doby ukončení školní docházky.
Patřila do partičky, která sem tam vyvedla nějakou tu vylomeninu, byl to Alex, kdo dokázal vymýšlet nemožné a někdy i nebezpečné akce. Takže na tohle setkání se opravdu těšila.

O Červené Karkulce

17. prosince 2015 v 15:23 | Jarka |  Pohádky
Jednoho dne si zavolala maminka Karkulku a povídá: "To je ale nadělení, dnes má naše babička svátek a já jsem trochu nemocná. Nemohu k babičce zajít a dát jí bábovku co jsem upekla." Mezi tím zapletla Karkulce copánek, uvázala červenou zástěrku a nasadila na hlavu červený čepeček, kterému se říkalo karkulka. A protože ten čepeček holčička ráda nosila, říkali jí podle toho Červená Karkulka. "Maminko já k babičce půjdu a všechno vyřídím" povídá Karkulka "vždyť bydlí kousek za lesem." Mamince se ten nápad nelíbil, ale když Karkulka slíbila, že půjde po pěšině rovnou k babičce, svolila.

Kam dál